Jak vypadá můj low-carb den

Přechod na banting (low-carb) pro mě nebyl tak dramatický. Jelikož jsem na sobě rok předtím úspěšně testoval veganskou stravu, měl jsem představu o tom, co mě při změně stravy obecně čeká.

Věděl jsem jednu věc. Pokud chci úspěšně zvládnout nějakou změnu, musím si přechod co nejvíce zjednodušit. Žádné šílené recepty, komplikované jídelníčky, exotické chutě. Na to bude čas později.

Jednoduchost, opakování a hlavně dobrý výběr jídel. To je cesta, která u mě funguje a věřím, že funguje i mnohým dalším lidem.

Jak tedy vypadá můj den na low-carbu?

Snídaně

Před lety jsem se naučil, že základem je rozhýbat žaludek něčím tekutým. Začínám proto většinou čajem (i když někdy piju jen čistou vodu nebo vodu s jablečným octem).

Dlouho je mým nejoblíbenějším nápojem Titánový čaj. Leckdo by vám řekl, že je nechutný, ale já ho miluju! Střídám ho podle chuti i s čistým čajem Puerh s kokosovým olejem, nebo některým ze sypaných zelených čajů, které doma vždycky mám.

Po půlhodince nebo hodince jdu jíst. Jak jsem psal, opakování je klíčem k úspěchu. Moc si nevymýšlím, vybírám si některou z těchto kombinací:
Slanina, vajíčka, čerstvá zelenina – ať už jde o omeletu, míchaná vajíčka nebo volské oko. Záleží na času a chuti.
Plnotučný řecký jogurt s doma připraveným oříškovo-semínkovým musli
3. Rybičky v konzervě, avokádo

Když se dobře najím, necítím hlad až do brzkého odpoledne a jen zřídkakdy si něco dávám jako svačinu. Pokud to tedy není součástí socializace s někým dalším.

Přes den piju hodně zeleného čaje, vody a jednu nebo dvě malé kávy.

Oběd

Vím, že se dá časem dosáhnout stavu, kdy oběd není potřeba. Zatím tam ale nejsem a vlastně ani nechci být. Pro mě je totiž oběd milníkem k malému zastavení v pracovním dni a zároveň i časem, kdy si na pár minut sednu s rodinou. Pokud tedy zrovna pracuju z domova.

S obědem to mám různě. Doma si nejčastěji dávám zbytek večeře z předchozího dne, nebo jen banting chléb se sádlem, sýrem, salámem a zeleninou.

Pokud nejsem doma, nejčastěji si k obědu koupím pečené kuře se salátem, guacamole s tuňákem, nebo jen vajíčka natvrdo s čerstvou zeleninou.

Svačinu po obědě taky nepotřebuju, ale v rámci zlepšení nálady často skončím s hrstí mandlí, malým jablíčkem, doma udělanými krekry a hummusem, nebo plátky sýra. To je pro mě mimochodem nejlepší svačina, kdykoli mám prostě touhu něco hodit do pusy a pokračovat v práci. Dva plátky ementálu a život je hned krásnější!

Večeře

Večeře znamená čas na rozmanitost. Protože máme dvě malé děti, pokouším se být kreativní. Nejčastěji ale se ženou vybíráme některou z těchto kombinací:

1. Omáčka z mletého masa (kari, chilli con carne, boloňská) a různé druhy salátů
2. Pečené kuře/plátky vepřového/steak a čerstvý salát
3. Vepřové nebo hovězí se šťávou a s květákovou rýží, salátem, vařenou brokolicí nebo dušenou zeleninou

Když mám k dispozici víc času, zkouším přidávat a testovat nové kombinace. Pokud čas není, milujeme jednoduchost a příprava jde při opakování jídel od ruky.

Když usnou děti, chodím běhat a pokud mám později přece jen chuť do sebe ještě něco hodit, vybírám si plátky sýra, mrkev, pár doma opečených ořechů, sklenici červeného vína, řecký jogurt, domácí škvarky nebo něco podobného. Základem je pro mě mít doma pár drobností, které mám rád. Jinak začnu pokukovat po ochucených jogurtech, tyčinkách a piškotech mé dcery.

Co dodat?

Jak jsem psal na začátku, jednoduchost a opakování přinášejí ovoce. Pokud máte pocit, že se nedá pořád dokola jíst to samé, mýlíte se. Dá. Lehce.

Tím, že přijímáme hodně tuku, jíme méně a náš apestat je v pohodě.
Nepotřebujeme ho neustále zasycovat novými podněty. Necítí se opomíjený.
Změna je příjemná. Ale ani zdaleka není nevyhnutelná. Jídlo při low-carb stravování přestává být tak “neskutečně důležitou součástí našeho života”. Přísloví “Jíme, abychom žili,” konečně získá význam a převahu nad “žijeme, abychom jedli”. Což je moc dobře.