Blog - RealMeal

2018 06 15

Tim proti Goliášovi

Před několika dny konečně padlo poslední kladívko v případu HPCSA v. Tim Noakes a profesor Noakes byl shledán nevinným. Což mě inspirovalo k napsání možná trochu neobvyklého článku do naší sbírky, jenž ale obsahuje informace, které vás budou zajímat.

Noakese budete znát jako jednoho z autorů Revoluce v opravdovém jídle a Super jídla pro superděti. Možná ale netušíte, že za své názory musel mnohokrát bojovat i v soudních síních.

Zdroj: www.businesslive.co.za // Photo: ESA ALEXANDER

Proti konvenčním radám

Pokud jste četli Super jídlo pro superděti, tenhle příběh budete znát, objevil se totiž v knize jako delší poznámka pod čarou.

LCHF stravování totiž není jediným bodem, kdy se Tim Noakes vydal proti radám běžně kolujícím mezi lidmi.

Celých 30 let zkoumal a upozorňoval na fakt, že u vytrvalostních sportovců není největším nebezpečím dehydratace, ale naopak příliš velký příjem tekutin během vytrvalostního tréninku.

Kolem roku 1991 měl pro svou teorii i vědecké důkazy, vysvětlení a na jejich základě potom vznikla i jeho kniha Waterlogged, kterou vydal v roce 2012. Ještě před jejím vydáním ale o tématu veřejně mluvil a využíval všech možných platforem.

Opozice dlouho ticho nezůstala. Nejhlasitěji se samozřejmě ozýval průmysl s iontovými a jinými nápoji pro sportovce (který měl zatím výdělky blízko 2 miliard ročně jen z amerických prodejů).

Boje konečně utichly kolem roku 2015 a Noakesovy názory ohledně hydratace pro sportovce jsou už dnes součástí běžně dostupných rad.

Společnosti trvalo přijetí jeho rad déle než 30 let. 30 let bojů a přesvědčování, než se podařilo zlomit do té doby neproniknutelnou bariéru konvenčních odborných rad.

Ten největší boj ale Noakese teprve čekal.

Vše začalo na Twitteru

Zní to vcelku vtipně, ale tahle sociální platforma má moc. Na to, že Twitter dával uživatelům možnost vyjádřit se jen ve 140 znacích (dneska už je to 220), zvládl v mnoha případech rozvířit velké bitvy. Jednou takovou je právě další tažení proti prof. Noakesovi.

V únoru roku 2014 zveřejnila jedna jihoafrická matka svůj dotaz ohledně toho, jestli je LCHF pro kojící matky zdravé, bála se mléčných produktů a květáku a jejich vlivu na její miminko. Profesor Noakes jí na twitteru odpověděl, že miminko nekonzumuje dané potraviny, ale jen výživné mateřské mléko s vysokým obsahem tuku a klíčem je po kojení přecházet na LCHF stravu.

Na druhý den se do konverzace přidala Claire Julsing Strydom, tehdy předsedkyně Asociace dietetiků Jihoafrické republiky (ADSA). Očividně rozhořčená poslala odpověď velkými písmeny hlásající, že to Tim Noakes přehnal, jak si může dovolit dávat takové rady a že se chystá vznést stížnost k HPCSA (Rada zdravotnických povolání Jihoafrické republiky).

Což také udělala a tato stížnost odstartovala řadu stání proti Noakesovi. Stání, která se obvykle konají jen v případě doktorů, kteří zneužívají svou praxi nebo nějakým způsobem ubližují svým pacientům.

Lékařská licence v sázce

Tento případ a s ním spojená stání měla posoudit jedno – jestli si může prof. Noakes ponechat svou lékařskou licenci, nebo bude zbaven možnosti praktikovat medicínu. A zároveň možnosti radit lidem na Twitteru.

V době, kdy případ začínal, už Tim aktivně medicínu nepraktikoval. Pokud by tedy chtěl, stačilo zrušit svou registraci doktora medicíny a daný úřad by nad ním ztratil jurisdikci.

Z výše zmíněných poznámek o jeho třicetiletém boji proti konvenčním radám pro sportovce je vám asi už teď jasné, že se nehodlal vzdát ani tady. Věřil svým (i jiným) vědeckým závěrům o low-carb stravě a rozhodl se procesu postavit čelem a riskovat svou pověst.

Vedl ho k tomu i fakt, že v tu chvíli už byl proces veřejný. Problém začal veřejně – na twitteru – a v následných měsících (a potažmo i letech) si získal velkou pozornost médií a veřejnosti. Představoval tedy i velkou šanci na dokázání chyb v medicíně i nutričním poradenství a tím pádem posunutí rad, za kterými Noakes stojí.

Čehož si byla vědoma i samotná HPCSA, a tak následovaly mnohé méně okaté i očividnější kroky, které podstupovala, aby se pokusila Noakese shledat vinným (jako obsazení nevhodných kandidátů do pozice porotců).

Celá situace tak trochu připomíná inkvizici snažící se Noakese umlčet v zájmu velkých korporací potravinářského a farmaceutického průmyslu. Už dlouhá léta je jim trnem v oku.

Během procesu např. vyplavaly na povrch různé informace usvědčující obě organizace řešící stížnost – např. fakt, že Claire Strydom chystala plán podání stížnosti na Noakese s jiným výživovým poradcem ještě před oním “inkriminujícím” tweetem.

Nebo například to, že jedním ze sponzorů ADSA je i firma vyrábějící cereálie, Kellog’s. Claire Strydom ale pod přísahou uvedla, že činy a postupy organizace její sponzoři neovlivňují…

Fotka od: Gallo Images / The Times / David Harrison

Rozsudek, odvolání a další rozsudek

Loni v dubnu už to vypadalo na světlé zítřky, když byl Noakes shledán nevinným. HPCSA se nicméně odvolala a začalo odvolací řízení. Byla jmenována nová porota a proces pokračoval.

HPCSA si trvala na tom, že Tim Noakes představuje ohrožení pro veřejnost a jeho tweety by neměly být umožněny. Jeho ohrožování obecné veřejnosti prý nebylo v soudním procesu dostatečně zdůrazněno, proto bylo potřeba situaci znovu přezkoumat.

Nejdříve šlo o nebezpečné rady, vše se překlonilo do roviny etického přestupku.

Před několika dny ale konečně padl finální rozsudek a předchozí verdikt vstoupil v platnost. Tim Noakes je nevinný.

Noakes sám argumentoval, že pokud by on měl zákaz odpovídat a podávat doktorské rady na Twitteru, stejné by muselo platit pro všechny ostatní doktory, kteří tuto platformu běžně používají k odpovědím na kontroverzní lékařská témata.

Soud došel k závěru, že ani jedna strana není 100% přesvědčena o tom, co je pro dětskou výživu nejlepší a mohou tak své rady zakládat na výzkumu a letech praxe. Což je přesně to, o co Tim Noakes usiluje.

A mimochodem, pokud vás celý případ zajímá i s jeho detaily a dopad na Noakesův profesní i osobní život, doporučuji k přečtení jeho knihu, na které se podílela novinářka Marika Sboros, The Lore of Nutrition.

Co teď?

Tento proces je u konce a sám Tim pronesl, že tím spadla velká tíha z jeho beder. Jednak si udržel svou pověst i pod tíhou veřejného lynčování, které podle mého názoru ještě ani zdaleka nekončí.

Low-carb strava byla částečně očištěna, ale svých odpůrců má ještě dlouhé řady. Úpravy jednotlivých národních stravovacích pokynů sice pomalu postupují tím správným směrem, ale ještě stále nejsou všechny rady součástí konvenčních pokynů.

A stejně tak dlouhou cestu mají před sebou ještě lidé – vlastně my všichni. Jelikož jsme dlouhá desetiletí žili v určitém přesvědčení a pokud vám někdo vtlouká do hlavy rady dostatečně dlouho, stanou se vaším přesvědčením. A to je těžké zlomit nebo změnit, protože náš vlastní mozek má rád jistotu a mnohem lépe přijímá nová fakta, pokud jsou v souladu s naší vlastní vírou. Ale o tom možná někdy příště.

Budoucnost lidského stravování je zase o malý krůček blíže lepším zítřkům.

Tim Noakes začal veřejně obhajovat low-carb stravování v roce 2010. Moje jediná naděje je tedy taková, že to snad nebude trvat 30 let, ale umoudříme se rychleji.

Všechno, co potřebujete vědět o Bantingu

2018 06 08

Jak jsem přešel na low-carb

Michal Kočí Pro začátečníky

O low-carb jsem začal víc zajímat loni poté, co jsem o něm čím dál tím víc slyšel od Ivana a Petry. A když už jsem měl připravené novoroční předsevzetí, že se chci líp stravovat a samozřejmě i líp vypadat, začal jsem nad tím uvažovat.

Přesvědčení, že chci low-carb vyzkoušet se ve mně upevnilo v momentě, kdy jsem dělal z knihy Revoluce v opravdovém jídle elektronickou verzi. Proč? Jednak jsem si o tomhle typu stravování při tvorbě e-knihy rovnou četl a taky mě zlomily recepty.

Zdravé nezdravé jídlo

Absolutně mě přesvědčily fotky jídel z receptů. Jen si to představte: přemýšlíte o zdravé stravě a jdete přes recepty na uzená žebírka, roštěnku, hovězí salát, salát s vepřovým masem, vepřový bůček a podobně…

Vidíte to? S jakým slovem máte zdravou stravu spojenou vy? Co vás napadne jako první, když chcete jíst zdravě, když chcete zhubnout? Je to slovo dieta? U mě to určitě bylo (už ale není) slovo dieta.

A když pomyslíte na slovo dieta, jaké emoce ve vás vyvolává? U mě teda nic příjemného. Dieta ve mně evokuje něco, co si budu muset protrpět.

Dieta ve mně evokuje, že:

budu muset počítat kalorie, nebo
budu muset jíst samou zeleninu a nudné jídlo, žádné maso, nebo
se budu muset vyhýbat tučným jídlům a jíst jen něco, co je označené nálepkou „zdravé“ a pro mě teda ne moc chutné.

Žádná dieta

V tom momentě jsem o low-carb začal přemýšlet jinak. Tak, jak by se o něm přemýšlet mělo. Žádná dieta. Ale životní styl. Že je to jen slovíčkaření? Rozhodně ne.

V momentě, kdy jsem si pro sebe low-carb poprvé pojmenoval jako životní nebo stravovací styl, přestal jsem pro něj používat slovo dieta, jako mávnutím kouzelnou hůlkou se změnily i moje emoce.

Životný styl. Jasně. Příjemné pocity. Žiju zdravě. Nedržím dietu. Zdravě se stravuju. Neuvěřitelný rozdíl.

Jojo efekt

Když vám někdo poví, že drží dietu, co vás bude zajímat? Pokud vás to teda bude vůbec zajímat. Bude vás zajímat, jak se stravuje, co smí jíst a co ne, od kdy ji případně drží a jak dlouho ji musí držet, jak moc je to těžké a jak mu to jde.

A někde vzadu v hlavě vás bude hlodat myšlenka: Co se stane v momentě, kdy s tou dietou přestane? Protože jednou s ní přestane. Vždyť je to dieta. Kdo by chtěl celý život držet dietu? Nikdo.

A tak přemýšlíte a asi vás i napadne, že se u někoho logicky dostaví tzv. jojo efekt. Že když s danou dietou přestane, vrátí se ke svým původním stravovacím návykům. A s velkou pravděpodobností i ke své původní váze. Nebo ještě větší. A máte téměř určitě pravdu.

Udržitelnost

Udržitelnost. To pro mě bylo klíčové. V životě jsem nedržel dietu a to právě kvůli tomu, že je to pro mě něco, co u mě vyvolává negativní emoce a proto, že jsem ve svém okolí viděl mockrát jojo efekt. Ne, díky.

Ale když jsem se zamyslel nad low-carb, když jsem si o něm něco přečetl, uznal jsem, že je to způsob stravování, který si dokážu pro sebe představit. Který si dokážu představit dlouhodobě. Klidně i navždycky. A to rozhodlo.

Ano, minimalizovat cukr byla strašidelná představa. Alespoň pro mě. Přeci jen, v momentě, kdy jsem se rozhodoval, jsem:

denně vypil dva víc litrů koly, kofoly nebo jiných slazených nápojů
miloval chleba a pečivo, čerstvé rohlíčky mňam mňam mňam
zbožňoval těstoviny a pizzu
jako přílohy k jídlu jsem v zásadě jedl jen rýži nebo brambory
večer dokázal jíst na střídačku sladké (horalky, sušenky, čokolády…) a slané (brambůrky, tyčinky…) a ne zrovna v malých množstvích.

A přesto jsem si pořád dovedl představit, že tenhle typ stravy mi bude vyhovovat, že s cukrem dokážu přestat, respektive ho minimalizovat. Že strava založená na tucích pro mě bude tím pravým, protože jsem od přírody masožravec a ani zelenina mi v zásadě nevadí.

A právě zelenina a maso byly tím, co měly recepty, které jsem do té doby viděl, jako společného jmenovatele.

Jdu do toho

A tak jsem od nového roku začal s low-carb. V té chvíli jsem měl 93 kilo, což při mé výšce znamenalo podle BMI obezitu prvního stupně. Ne nadváhu. Obezitu.

A jak se mi daří dnes? Zhubl jsem? Dodržuju low-carb? Co jím? Co nejím? Výborné otázky. Ale pokud dovolíte, odpovím vám na ně až v dalším příspěvku zase někdy příště.

2018 06 05

Low-carb, paleo, keto… kdo se v tom má vyznat?

Petra Pro začátečníky

Low-carb, banting, paleo, keto, Whole30, GAPS… člověk se na to všechno dívá a neví, kde mu hlava stojí. Pokud jste neustále zmatení ze všech stravovacích přístupů, přišli jste na správné místo. Pojďme si v tom trochu udělat pořádek.

Low-carb/Banting

Tento styl je tím, který popularizovala a podporuje Revoluce v opravdovém jídle. Low carb jednoduše znamená nízký obsah sacharidů. Celý název je low-carb high-fat diet, neboli LCHF.

Kniha Revoluce v opravdovém jídle pro tenhle typ stravy používá termín Banting. Ten je totiž možná starší než LCHF. Vychází ze jména anglického podnikatele Williama Bantinga, který jako první popularizoval hubnutí za pomoci stravy s nízkým obsahem sacharidů.

Pan Banting řešil svou obezitu s doktorem, shodou okolností také Williamem (Harveym), který na základě znalostí z přednášek došel k názoru, že omezení sacharidů pomůže jeho pacientovi hubnout. Jak už je vám asi jasné, přesně to se stalo.

Banting se potom díky svému Letter on Corpulence a hlavně významnému postavení v tehdejší společnosti (byl majitelem jednoho z neprestižnějších pohřebních ústavů) postaral o popularizaci nízkosacharidové stravy.

O co v LCHF jde, je jasné. Nízký obsah sacharidů, vysoký obsah tuků a střídmé množství bílkovin (lidé občas dělají chybu v tom, že navyšují množství bílkovin, ale tak to být nemá).

Co je vlastně to nízké množství? Existuje totiž více podmnožin low-carb stravování a v závislosti na množství konzumovaných sacharidů se dál dělí. Člověk konzumující běžnou západní stravu většinou pozře kolem 250-500 g sacharidů denně. Jak je to u low-carbu?

Člověk s mírnou verzí low-carb stravy jí kolem 200 g a méně. Tahle verze může vyhovovat lidem s dobrou citlivostí na inzulin. U lidí s inzulinovou rezistencí (tedy stavem, kdy mají vaše tkáně sníženou schopnost reakce na inzulin) je i množství 200 g nevyhovující, protože vede ke zdravotním problémům.
Člověk se striktnější verzí low-carb stravy konzumuje kolem 50 – 100 g sacharidů denně. Tady už začíná kategorie ketogenní stravy.
Nejextrémnější verzí je ketogenní strava, při které lidé konzumují maximálně 25 g sacharidů za den a ty pochází primárně ze zeleniny.

Keto/Ketogenní strava

Keto je ve své podstatě striktní verzí low-carb stravování. Základem ketogenní stravy je ketóza. Stav, kdy vaše tělo pro energii nepoužívá glukózu, ale tuky.

Ketony, nebo taky ketolátky, jsou produkty rozkladu mastných kyselin. Syntéza ketolátek se nazývá ketogeneze a voilá, odtud pochází i název stravy.

Aby byl člověk v ketóze, množství konzumovaných sacharidů se pohybuje kolem 20 až 100 g. Závisí na člověku. Většina lidí ale při keto stravě dodržuje množství sacharidů pod 50 nebo striktněji pod 25 gramů denně.

Keto je podobně jako low-carb stravovací styl, ne dieta. Zatímco v zahraničí se intezivně diskutuje jeho vliv na zdraví, v našich skromných končinách je díky nízkému povědomí tak trochu spojované hlavně s hubnutím a proto o této stravě často lidé přemýšlejí jako o dietě. Dietou ale není, jde o životní styl stejně jako v případě low-carb i paleo.

Více o ketogenní stravě můžete najít tady (ENG).

Paleo

Paleo stravování je celé založeno na návratu ke stravovacím návykům lidí v době, kdy ještě neexistovalo zemědělství. V období… asi jste to čekali a tady to je… paleolitu, tedy starší doby kamenné. Doby, kdy byli lidé lovci nebo sběrači.

Základem paleo stravy jsou tedy tuky, bílkoviny a sacharidy jen v podobě ovoce a zeleniny. Stejně jako u low-carb (a už vidíte to překrývání, že?) je podstatné jíst základní potraviny, které jedli i naši předci – maso a další produkty z ulovených zvířat a zeleninu a ovoce, které nasbírali.

Hlavní rozdíl tkví v tom, že ač jedí lidé na paleo stravě hlavně nezpracované potraviny bez přidaného cukru, se sacharidy už není takový problém. Např. s ovocem s vysokým obsahem fruktózy, které se na low-carb stravě nedoporučuje.

O paleo stravování se více dočtete tady.

Whole 30

Tady už se bavíme o krátkodobém programu. Ne stravovacím stylu. Tenhle program totiž vznikl proto, aby vám pomohl restartovat organismus a odhalit problematické potraviny. Některé (cukr, obiloviny, mléčné výrobky, luštěniny) můžou mít na váš organismus špatný vliv. Tenhle program vám má pomoci je odhalit.

Jak? Nejdřív vyřadíte na 30 dní úplně všechny problematické složky. Což má posloužit restartu organismu a celkovému zotavení. Po těch 30 dnech máte mít upravené chutě a pokud chcete zkoušet, můžete jednotlivé potraviny zařadit a sledovat, jak na ně vaše tělo reaguje.

Jde o program, jehož cílem je hlavně zbavit lidi špatných stravovacích návyků, napravit zdraví a přeprogramovat tělo na správnou stravu. Není to tak, že po skončení programu byste se měli vrhnout zpátky na koblihy. Na jeho konci byste měli mít jiné představy o jídle i jiné chutě a pokračovat ve zdravé stravě. Manželé Hartwigovi, kteří s programem přišli, jedí paleo.

O programu se více dozvíte tady a kniha je ke koupi tady, audiokniha tady.

GAPS

GAPS taky nezapadá do výše zmíněných stravovacích stylů, je to totiž dieta. Ale na rozdíl od klasických diet, které směřují k hubnutí, téhle jde o zdraví. Název je zkratka anglického výrazu Gut and Psychology Syndrome, který právě poukazuje na v posledních letech tak skloňované téma propojení zdraví střev a fungování mozku.

Pokud jste o tématu nikdy neslyšeli, věc se má tak, že vaše střevní mikroflóra a celkové zdraví střev má přímý vliv na vaši psychiku. Pokud nemáte v pořádku střeva, důsledkem mohou být různé úzkosti, deprese, ADHD a jiné poruchy. Tahle teorie vychází z knihy neuroložky a dietoložky Natashy Campbel-Mc-Bride.

A v čem dieta spočívá? Vaše strava je postavená tak, aby léčila vaše střevo. Je to relativně striktní, ale hodně se blíží low-carb stravování založenému na skutečných potravinách. Základem diety jsou hlavně silné vývary z masa a ryb.

Pokud vás zajímá více, zavítejte sem, knihu pořídíte tady (SK) a tady (EN).

Co teď s tím?

Pravdou je, že neexistuje jen jedna správná strava pro každého člověka. Každý si rád myslí, že právě on je ta unikátní sněhová vločka a pokud jde o stravování, má do určité míry pravdu.

Co je ale podstatou každého výše zmiňovaného stravování a vlastně každého zdravého stravovacího stylu jsou opravdové potraviny. Žijeme v době, kdy jsme jako lidé prakticky přestali jíst opravdové jídlo. Nakupujeme zabalené polotovary, o jejichž původu víme jen pramálo a u nichž ani neumíme posoudit, co je to vlastně za potravinu.

Pokud se alespoň trochu zajímáte o své zdraví, ze všeho nejpodstatnějším krokem je přestat jíst průmyslově zpracované potraviny. Potraviny, u nichž ani nepoznáte základní suroviny. Potraviny, na jejichž výrobě tráví vědci v laboratořích potravinářských společností čas v zájmu dosažení co největší návykovosti.

Když se rozhodujete, jakým směrem se vydat, poslouchejte své tělo. Jakmile totiž začnete jíst opravdové potraviny, vaše tělo se opět vyladí a jednoznačně vám řekne, co se mu líbí a co ne. A taky zvažte, co vlastně chcete dosáhnout – chcete hubnout, mít lepší fyzičku, nebo vyladit zdraví?

Pokud to myslíte opravdu vážně, doporučujeme se nechat otestovat. Váš zdravotní stav je taky dobrým startovacím bodem při rozhodování o stravě – můžete zjistit svou citlivost na leptin a inzulin, ale i potravinové intolerance a alergie. S výsledky pak budete mít jasno třeba v tom, kolik sacharidů si můžete dovolit sníst. Nebo které potraviny byste měli úplně vyřadit.

2018 04 27

Super jídlo pro superděti

Petra Knihy a jiné zdroje

Na pulty míří pokračování skvělé Revoluce v opravdovém jídle. Druhý díl se zaměřuje hlavně na děti, proto má také název Super jídlo pro superděti.

Pěkně od začátku

V Revoluci samotné už padla řeč na to, že nejlepší je při jídle a zdraví prevence. A kde jinde začít, než přímo u dětí?

Hlavním cílem knihy je poskytnout zdravé a opravdové jídlo už od narození (i před ním). Jedině tak se totiž dá zabránit negativním následkům “západní” stravy. Prostě to vzít z gruntu.

A i když sami sebe často “oželíme”, u našich dětí je to jinak. Těm chceme dopřávat jen to nejlepší. Co tedy můžete od knihy čekat?

Od rodičů pro rodiče

Nebudeme si lhát, žijeme v uspěchané době. Potřebujete získat co nejvíce informací, ale zároveň nemáte čas ležet ve vědeckých statích.

Super jídlo pro superděti má 3 základní části.

V první části shrnuje low-carb stravování spolu s nejcennějšími radami (viz obrázky výše). Začátek rozhodně nepřeskakujte, najdete na něm ten základ. A to včetně přímočarých seznamů potravin, které jsou pro vaše děti tím nejlepším.

Druhou částí jsou lahodné recepty rozdělené do několika sekcí od těhotenství až po teenagery. Každá sekce je navíc uvozena informacemi o nejdůležitějších živinách v daném období. Dozvíte se, co nedělat a co naopak ano.

A z receptů se vám budou sbíhat sliny (známe to).

A co třetí část?

Věda na závěr

V poslední části knihy najdete vědeckou esej profesora Tima Noakese.

Profesor Noakes je jednou z nějčastěji zmiňovaných osobností low-carb stravování. Však také stál u jeho popularizace i díky knize Revoluce v opravdovém jídle.

A stejně jako v ní se podívá na vědu, která je základem této knihy. Se zaměřením na dětskou stravu.

Čtení téhle sekce určitě doporučujeme, protože vám otevře oči ohledně potravinářského průmyslu. Ačkoli jsou některé věci nad slunce jasné, nad jinými budete prakticky žasnout.

Sečteno a podtrženo

Podstatné výživové informace, rady nad zlato pro uspěchané rodiče, to nejlepší pro zdraví vašich ratolestí, ty nejlahodnější recepty… a vědecké závěry, které vám otevřou oči.

To všechno a mnohem víc najdete v novince Super jídlo pro superděti, která se hned stane součástí vašeho každodenního života.

2018 04 18

7 nejčastějších chyb začátečníků v low-carb stravování

Ivan Pro začátečníky

Přechod na nízkosacharidovou stravu nebývá pro většinu lidí komplikovaný. Její dodržování se ale pro mnohé stává oříškem.

Problémem není běžný jojo efekt klasických diet, kdy už člověk po čase nezvládá omezování a vrátí se k původním návykům. Je jím nedostatečná snaha uvědomit si, co skutečným jídlem opravdu je a co s ním už moc společného nemá.

Jaké jsou tedy nejčastější chyby záčátečníků v low-carb stravování?

1. Nízký přísun tuků – vynechat cukry nestačí. Musíte je nahradit zdravými tuky, aby tělo dostávalo dostatek energie. Vyřazení jednoho makronutrientu musí být nahrazeno jiným. V našem případě tuky.

2. Konzumace polotovarů – jídla připravená k ohřátí jsou často plná rostlinných olejů, levných tuků a konzervačních látek. Mají tak se skutečným jídlem jen pramálo společného.

3. Příliš komplikované vaření – pokud jste nemilovali komplikované recepty a široký sortiment jídel předtím, dodržujte teď stejný přístup. Je lepší mít deset oblíbených jídel a dokola je točit, než každý den zkoušet nové a po čase to vzdát kvůli “vyčerpání”.

4. Nadměrná konzumace potravin z oranžového a šedého seznamu – jídla na těchto seznamech nejsou zakázaná, ale konzumovat je musíte s mírou. Půllitrová sklenice není “hrnek”, plná miska není hrst. Nemusíte to dodržovat exaktně, jen nesklouzněte do nekontrolovatelné spotřeby, protože “to přece není nic špatného, no ne?”

5. Podcenění příprav – nespoléhejte se na to, že když na vás přijde uprostřed dne hlad, něco vymyslíte. Připravte si dopředu, nebo alespoň promyslete, co budete jíst, co svačit, případně i kde to najdete. Jen tak se vyhnete “rezignovanému stravování”.

6. Používání rostlinných olejů – zdravé oleje jsou drahé. Při menším rodinném rozpočtu to může být opravdu vysoká položka, tak se cesta “menšího zla” zdá jako lákavá. Nevydávejte se po ní. Nahraďte je levnějšími a zdravějšími alternativami jako sádlo, máslo, nebo nepanenský olivový olej. Jsou cenově méně náročné a daleko zdravější než různé rostlinné oleje, margaríny, nebo jiné uměle vyprodukované humusy.

7. Nadměrná konzumace bílkovin – low-carb strava není strava s vysokým obsahem bílkovin. Pokud jíte jen netučné maso, nebo jen drůběž, vajíčka natvrdo bez čehokoli a podobně, v stravě máte velmi omezené množství tuků, ale nadměrné množství bílkovin. Doplňujte taková jídla tuky, aby se konzumování bílkovin normalizovalo na rozumnou úroveň.

Shrnutí

Jak jsem psal v článku o budování návyků – změny musí být do života přidávané postupně a po malých krůčcích. Nesnažte se změnit všechno najednou a nepodléhejte pocitu, že menší zlo není zlem. Pokud se vydáte na cestu autem, trasu si plánujete dopředu. Chovejte se tak i při plánování stravy a životního stylu. Cesta pak bude bez zbytečných objížděk a hrbolatých úseků mnohem příjemnější.

2018 04 04

Jak často byste měli jíst?

Petra Pro začátečníky

Většina lidí si jako jednu z prvních otázek klade tu, jak často by měli jíst. Současní výživoví poradci a vlastně celý okolní svět nám totiž nutí, že bychom měli jíst malé porce jídla a častěji. Údajně tak udržujeme chod metabolismu.

Pro člověka je potom představa třeba jen dvou jídel denně na low-carb stravě hrozivá.

Co je na tom ale pravdy?

Mýtus malých porcí

Kdybych to chtěla zkrátit, můžu rovnou napsat, že pravdou je naprostý opak. Teď trochu zevrubněji.

Je to celkem logicky znějící mýtus – jednoduše se nám nutilo následující: pokud budeme jít menší jídla víckrát denně, budeme neustále stimulovat metabolismus. A jakmile metabolismus stimulujeme, tak víc spaluje. Tím pádem pak lépe hubneme.

Skutečnost je ale jinde. Pokud si totiž dáváte malé porce během dne, neustále trávíte. A není čas spalovat tuky, protože se neustále spalují zásoby, které pravidelně dodáváte.

Jak to vůbec v těle chodí, když si něco dáte? Po konzumaci (většinou sacharidové) svačinky vám stoupne hladina glukózy v krvi. Tělo hned začne tvořit inzulin, aby vám hladinu zase vyrovnalo. Tomuhle stavu říkáme “absorpční”. Vaše tělo při něm bere energii jen z přijaté potravy.

Nevyužívají se zásoby, inzulin se o to postará. Inzulin je totiž hormon, který pomáhá tvořit tukové zásoby a ještě je takovým takřečeným žalářníkem, který stojí neomylně u tukových zásob a brání jim v útěku z vězení. Jinými slovy zakazuje tělu je využívat k spotřebě energie. Nejdřív se totiž musí postarat o nadbytečnou glukózu.

Kdežto jakmile tělo vstoupí do tzv. post-absorpčního stavu, na energii už využívá vytvořené zásoby.

Hlad nebo chuť?

Znáte to rčení, že hlad je převlečená žízeň? Není daleko od pravdy.

Opravdu se totiž může stát, že máte pocit, že už byste měli jíst. Můžete se totiž cítit slabí nebo se vám trochu motá hlava. Takové symptomy jsou ale taky znakem dehydratace.

Nejlepší metodou je dát si sklenici vody a počkat, jestli vám nebude lépe. Je to jedna ze základních chyb na jakékoli stravě. Vždycky byste měli dodržovat pitný režim. Nejlepším pomocníkem je pro vás čistá voda (ale klidně si dejte i neslazený čaj, jen pokud pijete kofein, dejte si pozor, protože dokáže navodit stejné příznaky).

Když začínáte s low-carb stravou, většinou jste navyklí na režim tří jídel a dvou svačin. Je to hlavně proto, že předtím šla většina vaší energie ze sacharidů. Takže hladina glukózy v krvi celý den skákala nahoru a dolů.

Sacharidy se spalují rychle a do dvou hodin po jídle už máte “hlad”. Časem se ale stravování stane zvykem, a tak i pokud začnete s low-carb stravou a nemáte ještě srovnaný apestat, máte touhu si dávat svačinky.

To je v pořádku, jen byste si měli dát pozor na známé přejídání z nudy. To vás skoro nikdy nepřepadne, když něco děláte. Protože to není hlad, tak vás to v ničem nepřeruší. Pokud ale třeba jen koukáte na televizi, začne vás “honit mlsná”. Přitom ve skutečnosti vůbec nemáte hlad. Na emoční přejídání ale ještě přijde v budoucnu řeč.

Váš mozek to ví

Lidské tělo je chytrý stroj a jeho možná nejchytřejší (a pro nás nejzáhadnější) částí je mozek. Orgán, na který se ale při nutričních radách zapomíná.

Vaši chuť k jídlu řídí část mozku umístěná v hypothalamu. Jmenuje se apestat. Apestat rozhoduje o vaší chuti na jídlo. A měl dlouhá tisíciletí na to, aby svou praxi zatraceně vybrousil.

Apestat je tak chytrý, že díky signalizaci hormonů uzpůsobuje vaši konzumaci tomu, jakou energii každý den vydáváte. Takže pokud je váš apestat v pohodě, bude i vaše konzumace v pohodě a nebudete se přejídat.

Tak v čem je ten problém?

Průmyslově zpracované potraviny a sacharidy v naší stravě posledních let apestat podle studií matou. Ten pak má pocit, že musíte dál pokračovat v jídle – leptin mu totiž nezvládne dodat zprávu o tom, že už máte plné zásoby.

Pokud ale jíte správně vyváženou stravu se sníženým obsahem sacharidů a vynecháte průmyslově zpracované potraviny, váš apestat se srovná a signály ve vašem těle budou fungovat správně.

Takže se potom na ně můžete spolehnout a podle toho i jíst.

Tak jak často tedy

Nikdy byste neměli hladovět. Když máte hlad, najezte se. Je to takhle jednoduché.

Jako první si na low-carb stravě všimnete toho, že se nebudíte vyhladovělí. Hladina glukózy sice přes noc klesne, ale tělo si během krátkodobého půstu (ano, spaní je vlastně půst) bere energii z tuku.

Někteří lidé prodlužují krátkodobý půst, ale o tom bude řeč později, pojďme se podívat na normální den, kdy začnete snídaní.

Snídaně je vaše první jídlo dne a určuje i váš úspěch. Podle hladu po snídani můžete poznat, jestli jíte správně. Pokud si dáte správnou low-carb snídani někdy kolem osmé nebo deváté hodiny, většinou nepocítíte hlad až do jedné nebo druhé hodiny odpolední.

Jako poznámku bych jen zmínila, že ze začátku máte pořád rozhozený apestat, takže ano, je možné, že budete hlad cítit dříve. To se ale časem změní. Stále ale platí, že pokud máte hlad, najezte se. Nikdy byste neměli hladovět, protože “ostatní přece jí jen třikrát denně, tak já musím taky”.

Vaše vlastní tělo vám posílá signály, tak je respektujte. Ono ví, o čem mluví. A v prvním období zmatení zkuste výše zmíněné triky se sklenicí vody. A pokud by pokračovala chuť na svačinky, zkuste využít pravidlo brokolice (tak se ve skutečnosti nejmenuje, ale klidně mu tak říkejte). Jak vypadá?

Snědli byste místo své zvolené svačinky talíř vařené brokolice? Pokud ne, pravděpodobně nemáte hlad, ale jíte z nudy nebo jiného důvodu.

Jakmile budete mít hlad, dejte si oběd. Zase platí, že pokud bude správný (obsahovat dost tuku), nebudete mít hlad dalších pět nebo šest hodin.

A při příchodu hladu ve večerních hodinách je čas na večeři. Dál už záleží na tom, v kolik hodin chodíte spát. Pokud třeba kolem desáté hodiny večer, už nic dalšího jíst nebudete. Protože zkrátka nebudete mít hlad.

Jak to ale může vypadat po několika měsících low-carb stravování? Většina lidí se dopracuje k tomu, že jí jen dvě jídla denně.

Jak jsem už psala, po probuzení hlad nemáte. Tělo spaluje tukové zásoby (a oproti všeobecnému přesvědčení to není špatně). Doplníte tedy tekutiny a čas na snídani přijde třeba v 11 hodin dopoledne. A v tu chvíli buď můžete jít cestou klasické snídaně – nebo můžete zkusit brunch. Tedy kombinaci snídaně a oběda.

Zkrátka a dobře si dáte vydatné jídlo, které se postará o vaše zasycení. Potom zase dodržujete pitný režim a nemáte hlad až do večera. Kdy přijde čas na druhé hlavní jídlo dne.

Pokud jste teď zvyklí jíst sacharidy, může se vám to zdát nepředstavitelné. Pravdou ale je, že jakmile jíte správně, takhle to prostě máte. Nehladovíte, opravdu jíte pokaždé, když máte hlad. Jen proto, že všechny signály fungují správně, nemáte ho zkrátka často.

A navíc vás čeká ještě jeden bonus – přestanete na jídlo myslet a budete mít čas věnovat svou mozkovou kapacitu důležitějším věcem. Už si nebudete každou minutu odpočítávat, kdy přijde čas na to dát si další (nepříliš chutný) suchý krekr. Budete sytí a zkrátka se najíte, až přijde hlad. Nic jiného řešit nebudete a jídlo přestane ovládat váš život. Jak už jednou psal Ivan, nebudete žít, abyste jedli. Budete jíst, abyste žili.